Squash: Náš sport probouzí smysly a není drahý, říkají na Strahově

Už dávno si našel své místo mezi sporty – pohyb na squashovém kurtu si v Česku zkusila většina aktivních lidí. Jedním z míst, kde vychovávají možné budoucí vrcholové hráče a hráčky, je Squashcentrum Strahov.

 

Je to docela netradiční způsob, jak zahájit sportovní kariéru. „Měl jsem tu děti, které v roli mladších sourozenců běhaly kolem kurtů a vstup na ně si vlastně vynutily zlobením,“ usmívá se Tomáš Cvikl, předseda pražského klubu. Takoví jsou nejmladšími adepty squashového umění – začínají i před šestým rokem.
 

„Ten je podobně jako v tenisu principiálním věkem pro start,“ říká Cvikl. „Ale výjimky mohou být. Záleží na dispozicích a na tom, zda jsou děti dostatečně koordinované. Právě koordinace, odhad na vzdálenost a technika, o tom squash je. Smysly musejí být probuzené.“

Kromě her a soutěživých prvků ale už od prvních krůčků nechybí raketa. Iniciativě se meze nekladou. „U soutěživých dětí, které chtějí hodně trénovat, není problém chodit třikrát i čtyřikrát týdně. Obecně více než dvakrát týdně u toho, kdo chce hrát turnaje,“ popisuje Cvikl. „Ale je to hodně otázka časových dispozic rodičů, to je stinná stránka dnešní doby. I desetileté děti málokdy chodí samy, rodiče si většinou netroufnou,“ dodává.
 

Čas může komplikovat i leccos jiného. „Ze zhruba třiceti dětí, které máme ve škole squashe, jich dělá sport závodně sedm, osm. Je to způsobené i tím, že odvézt děti na mimopražské turnaje a strávit tam s nimi nějakou dobu není v možnostech každého,“ říká předseda Squashcentra.

Ale nejen takovými živ je oddíl. Naopak. „Jsou tu děti, které hrají pro radost, s cílem se zlepšovat,“ líčí Cvikl. „Je to jiný pohled na aktivitu klubu. Chceme vychovávat výkonnostní hráče a zároveň dbát na socializační složku. Sám jsem trénoval tenis v cizině a tam šlo v některých oddílech vyloženě o to, aby děti zkrátka dělaly sport.“
 

V době, kdy de facto každý sportovní oddíl v republice nemá tolik členů co v minulosti, razí Cvikl myšlenku: „Jednoduché to není nikde. Ale když se tomu děti chtějí intenzivně věnovat, najdou si to. Nebo si naopak sport najde cestu k nim, pokud jej děláte dobře.“
 

Největší české squashové vzory jsou dva, rovnoměrně podle pohlaví – Jan Koukal a Lucie Fialová. „Honza je nejznámější český hráč, Lucka zase byla ve světovém žebříčku výš než on,“ přibližuje Cvikl. „Ale každá generace má pochopitelně své vzory. Proto třeba takový Peter Nicol, dnes již nehrající legenda a jeden z nejlepších squashistů dějin, nemá pro mládež takový význam jako dřív.“
 

Na kolik squash přijde? Rozdíl je, hrají-li děti na kurtu samy s trenérem, nebo s ostatními vrstevníky. Jedna individuální hodina týdně vyjde na 400 korun, pololetně na 6 500 korun. „Ale třikrát týdně sám na kurtu skoro nikdo nebude. Kolektiv obohacuje,“ říká k tomu Cvikl. Ostatní náklady jsou schůdné.
 

„Nejsme drahý sport. Třeba v hokeji platíte dva tisíce měsíčně jen za to, že na něj chodíte,“ srovnává Cvikl. Šetřit nedoporučuje na dvou věcech: raketě a obuvi. „Průměrná až dobrá raketa vyjde na 1 500 až 2 tisíce korun. To bych u dětí určitě nepodceňoval, aby si neničily ruku,“ říká. „A stejně tak boty. To jsou důležité věci. Pak už je jedno, jestli máte červené nebo modré triko.“

 

Miroslav Němý