Nohejbal: Vedlejší příprava pro fotbal? To už dávno neplatí.

Začalo to tím, že si fotbalisté pražské Slavie natáhli na hřišti šňůru a přes ni si procvičovali svoje fotbalové schopnosti. Šňůru časem vystřídala síť, kopačák nahradil lehčí balón a hra podobná volejbalu, jen s tím rozdílem, že se místo rukama hraje nohama, dostala svoje oficiální pravidla a název nohejbal.
 
Jedná se o ryze český sport, jehož základna v současné době čítá zhruba 10 000 registrovaných hráčů. A sport velmi úspěšný, což svými výsledky může potvrdit několikanásobný mistr světa a mistr Evropy Petr Bubniak. S vrcholovým nohejbalem už sice loni skončil, ale nezanevřel na něj, naopak – své zkušenosti předává malým dětem ve svém domovském klubu TJ Sokol SDS EXMOST Modřice, kde v současné době působí jako trenér žáků. „Navíc ještě hraju 2. ligu v Holubicích u Brna, trávím tam takový nohejbalový podzim života,“ dodává k tomu Bubniak.
 
A jak se k nohejbalu dostal? „Nejprve jsem hrával fotbal za Zbrojovku, chodil jsem i do sportovní školy, ale když jsem vyšel 8. třídu, začal jsem mít problémy s koleny, které nevydržely dlouhodobou zátěž, takže jsem musel s fotbalem skončit,“ popisuje Bubniak. Když mu bylo 12 let, jeho otec v Brně spoluzakládal nohejbalový oddíl. Petr se tam ze začátku chodil ve volných chvílích dívat, občas si zahrál a postupně se začal nohejbalu věnovat naplno.
 
„Myslím, že jsem to měl hodně dispozičně dané. Specializoval jsem se hlavně na singl, kde jsem to dotáhl až na vrchol,“ líčí Bubniak. „Ze začátku jsem trénoval opravdu dost intenzivně a šlo to vlastně ráz na ráz, první mistrovství světa jsem vyhrál ve 22 letech. Tehdy jsem se natrvalo usídlil v reprezentaci a přišly další úspěchy.“ Petr se může pyšnit mistrovskými tituly na české i zahraniční scéně, navíc se u nás stal celkem šestkrát nohejbalistou roku.
 
V Modřicích mohou začít děti trénovat v libovolném věku, závisí to samozřejmě na jejich šikovnosti. Někteří kluci hrají nohejbal už od šesti let. „Hodně záleží na píli, i ti, co nemají pro nohejbal úplně vrozený talent, to mohou dotáhnout daleko,“ podotýká Bubniak.
 
Nábor do modřického klubu probíhá celoročně, takže se k hráčům může kdykoliv připojit někdo nový. „V dnešní době je bohužel mnohem méně dětí, které chtějí aktivně sportovat, kluci mnohem radši vysedávají u počítače. Když se na to podívám ze svého pohledu, generace před 20 lety byla mnohem aktivnější a houževnatější, dnes je to s mladými hráči bohužel složitější. Většinou k nám přichází děti od těch rodičů, kteří sami aktivně sportují,“ popisuje Bubniak.
 
Ti nejmladší mají trénink dvakrát týdně dvě hodiny a o víkendech hrají zápasy. Trenéři se snaží o to, aby bylo tělo zatíženo rovnoměrně, a aby měli hráči všeobecný pohybový základ. Kluci proto na tréninku hrají i fotbal a různé jiné hry, při kterých dostávají zabrat všechny partie těla.
 
Pro rodiče nohejbal nepředstavuje žádnou velkou finanční zátěž. „Za rok se u nás platí 2 000 Kč a to je v podstatě všechno, je tím pokrytý celý tréninkový proces,“ říká Bubniak. A dá se v dnešní době nohejbalem uživit? „Uživit asi ne, ale dobře si ve vrcholovém nohejbale přilepšit, to rozhodně ano,“ dodává Bubniak.
 
 Text: Barbora Mertová