Orientační běh: Přesvědčovat o krásách našeho přírodního sportu musíme pořád

IMG_1348vyrezHledáte nějaký typicky rodinný sport? Závodů v orientačním běhu se může společně účastnit opravdu celá rodina. Každý bez ohledu na věk si v nich najde své soupeře a odpovídající trať. Pro málokterý sport se navíc může stát sportovištěm jakýkoli les či městský park.

„Za největší přednosti orientačního běhu považuji to, že je to sport pro tělo i mysl, pro všechny věkové kategorie, a že je úzce spjat s přírodou,“ říká Ivan Matějů, místopředseda Českého svazu orientačních sportů. V lese bez diváků přitom závodníky nic nenutí jít až na hranici svých sil. Sami si volí tempo a není důležité, zda závod pojmou jako procházku nebo jako boj s časem.

Jedním z předních českých oddílů orientačního běhu je TJ Slovan Luhačovice. „U nás je v tomto sportu poměrně velká tradice, takže nemáme úplnou nouzi o nové děti, ale kdyby to bylo lepší, určitě bychom si nestěžovali,“ říká Libor Slezák, předseda luhačovického klubu. „Děti u nás začínají nejčastěji ve věku 7–10 let. Někteří pochopitelně i dříve, to jsou ale děti členů oddílu. Dá se říct, že zájemce o orientační běh bereme všechny, neodmítáme nikoho,“ dodává Slezák. Děti v Luhačovicích trénují napřed jednou týdně, postupně ve věku dvanácti až čtrnácti let jim počet tréninků narůstá a ti nejlepší dorostenci a junioři pak už mají tréninky i šestkrát týdně.

O úspěchu v tomto sportu přitom rozhoduje správná orientace a rychlý běh. Při závodě se hledají kontrolní stanoviště (kontroly) ve stanoveném pořadí a v co možná nejkratším čase. Cestu mezi kontrolami si každý volí sám podle vlastní úvahy za pomoci mapy, buzoly a stručného popisu kontrol.                                  IMG_1961

Orientační běh není drahý sport, v luhačovickém oddíle se platí oddílový příspěvek ve výši 900,- Kč. „Každý si musí ještě navíc pořídit běžecké vybavení, SI čip a buzolu, všechno ostatní už ale hradíme sami,“ líčí  Slezák.

A jak probíhá práce s těmi nejmenšími? V zimě jsou děti zpravidla v tělocvičně, kde se cvičí na nářadí a trénuje se všeobecná obratnost, rychlost a síla. Děti hrají různé hry a seznamují se s mapovou teorií. Na jaře a na podzim se pak tréninky přesunují do přírody. Podle slov Ivana Matějů je fyzický trénink malých dětí co nejvšeobecnější. „Nesnažíme se ještě o žádnou běžeckou specializaci. Pro nás je v tomto věku stěžejní pohyb v přírodě, proto tréninky těch nejmladších vypadají spíše jen jako běhání a hraní si v lese nebo na louce.“

Malé děti se na trénincích učí odhad vzdálenosti, seznamují se s tím, jak si zorientovat mapu v terénu a kde je sever. „Snaží se nacházet jednoduché kontroly, které umísťujeme na výrazné objekty, např. posedy, krmítka, křižovatky cest apod.,“ říká Matějů. „Systematický fyzický i mapový trénink s důrazem na běžeckou přípravu a orientační techniku přichází později a postupně, zhruba okolo 12 let a plně se mu pak věnujeme v dorostu.

IMG_2041 Zájem o orientační běh by mohl pomoci zvýšit loňský úspěch Tomáše Dlabaji, Jana Šedivého a Jana Procházky – trojice mužů, která na Mistrovství světa ve Švýcarsku získala ve štafetě zlatou medaili. „Doufám, že to bude nové děti motivovat, protože bychom do našich řad rádi přivítali více dětí a mládeže,“ podotýká Matějů. „Vyhledávat a přesvědčovat děti o prospěšnosti pěstovat sport a o krásách našeho přírodního sportu zkrátka a dobře musíme pořád.“

Text: Barbora Mertová