Korfbal: „Naše plus? Jsme jediná smíšená míčová hra na světě“

korfbalŽe je pro vás korfbal velkou neznámou, exotickým sportovním odvětvím? Pozor, není radno jej podceňovat. V Česku je registrováno zhruba dva tisíce korfbalistů a nejlépe si v něm momentálně vedou v Kolíně.

Výchova korfbalistů v Čechách se v začátcích neliší od jiných sportů. „Nejmenší děti bereme zhruba v první třídě a základem je všesportovní příprava: chytat balon, házet jej, naučit se procvičovat, zkusit si fyzickou zátěž,“ líčí Radek Honzíček, kouč kolínského A-týmu a zároveň šéftrenér oddílu. „To je základ. Soutěže se hned nehrají, maximálně minikorfbal, kde není potřeba tolik hráčů.“

Teď je na čase připomenout pravidla korfbalu. Jde o sport míčový, košový, kolektivní a smíšený zároveň – tým je tvořený čtyřmi muži a čtyřmi ženami, nesmí se driblovat ani běhat s míčem, také fyzický kontakt musí být kontrolovaný a bránit se mohou pouze hráči stejného pohlaví.
„Právě to, že jsme smíšený sport, považuji za jedno z největších lákadel,“ říká Honzíček. „Dále je tu větší možnost prosadit se na nejvyšší úroveň, třeba i do národního týmu. Zahrát si Světový pohár, mistrovství světa, mistroství Evropy… Určitě to není tak, že by každý korfbalista byl automaticky reprezentant, do špičky musíte mít výrazný sportovní talent. Šance je však i tak výrazně vyšší než ve fotbale nebo v hokeji.“
Z toho zároveň vyplývá, že nejde o masový sport, což potvrzuje i sám kolínský šéftrenér: „Cesty, jak se ke korfbalu dostat, se mohou lišit město od města, ale obecně jsou dvě. Buď fungují učitelé na školách, kteří tam trénují kroužky a vedou v nich své žáky, nebo se hlásí děti známých či bývalých hráčů.“
Kolín momentálně spadá spíše do druhé kategorie – ve městě byl sport svého času velmi populárni a uměl z toho těžit. „Ale pak přišel malinký útlum a teď o děti bojujeme jako všichni ostatní,“ popisuje Honzíček: „Snažíme se dělat nábory na školách, podařilo se nám dostat se do kolínských sportovních dní. Propagace na školách, nábory a ukázkové hodiny, to je cesta.“korfbal_denik-380
Na nejvyšší úrovni se Kolínským daří – letos v extralize získal klub už svůj 9. titul, sedm zlatých medailí nasbíral v nejúspěšnějším období na přelomu tisíciletí. „Díky tomu jsme co do počtu titulů nejúspěšnější tým u nás,“ hřeje Honzíčka. A Kolín se neztratí ani na mezinárodní scéně, maximem je bronz z Europa Cupu, korfbalové obdoby Ligy mistrů. „Jestli se nepletu, totéž se podařilo jen Havířovu a Budějovicím.“
Korfbal určitě není žádný drahý špás. „Na začátek stačí oblečení do haly – tričko a trenky – a kvalitní sálová obuv. V našich podmínkách určitě nejsme finančně náročným sportem, pro děti činí příspěvky kolem dvou tisíc korun za rok a cesty na zápasy jsou hrazené,“ popisuje kouč kolínského korfbalu. Na nejvyšší úrovni to může být o něco složitější, neboť jak si Honzíček vybavuje: „U reprezentace bylo i období, v němž si sportovci museli přispívat z vlastního třeba na letenky.“
Češi – i s podporou silné kolínské líhně – patří hned za dvě nejlepší země světa, Holandsko a Belgii. „Tam je korfbal nejpopulárnější a tamní základně se můžeme jen těžko rovnat, když se počet členů blíží sto tisícům.“ Hned za rivaly z Beneluxu se postupně čím dál víc srovnávají mužstva „druhého sledu“: Tchaj-wan, Portugalsko, Katalánsko, Rusko, Anglie, Německo… A Češi. „Pak hodně záleží na tom, komu jak zrovna vychází generace a komu jak sedne konkrétní turnaj,“ říká Honzíček; Čechům se kromě bronzových medailí podařilo v roce 2002 vyválčit i stříbro.
Není to dobrá motivace, proč začít s korfbalem?
Text: Miroslav Němý