Akrobatické lyžování: Nikola Sudová a Tomáš Kraus jsou dobrými vzory, říká trenér

1Při zimní olympiádě ve Vancouveru se Češi učili, co to je „helikoptéra“ v podání Nikoly Sudové a drželi palce Tomáši Krausovi ve skikrosu, tlačenici odvážných v hromadném závodu. Jak se vychovávají noví akrobatičtí lyžaři?

Možná jsou v dnešním sportu tak trochu průkopníky, možná i trochu riskují. Přesto si stojí za svým. „Sport je všude o výsledcích, i peníze, které do oddílů na děti putují, se odvíjejí od toho, co si vyjedou v závodech,“ líčí Michal Raška, trenér oddílu TJ Bižuterie Jablonec nad Nisou. „Ale my razíme myšlenku, že by děti mělo lyžování především bavit, měly by si jej umět všestranně užít. Nutit je odmala jezdit na výsledky nám přijde hloupé.“

Proto v Jablonci budoucí akrobatičtí lyžaři a lyžařky nepilují jako jinde techniku jízdy v boulích už od útlého věku. „Snažíme se dát nejmenším dětem obecné povědomí o tom, jak správně stát na lyžích. Jak se naučit vést na svahu lyže tak, aby jely tam, kam chcete,“ líčí Raška. Jablonecké to může v začátcích znevýhodňovat při měření s konkurencí. Jenže… „Shodli jsme se, že pilovat odmala techniku v boulích je podle nás špatné. Ano, děti sice nemají výhodu oproti oddílům, kde jezdí specializaci – jenže takoví se pak neumějí normálně svést po kopci,“ srovnává.66fc4f443454b116b7387cf3de63_w720_h430_gd66b77ba3e0f11e2875d0025900fea04

Cílem trenérů v TJ Bižuterie není to, aby se jejich svěřenci na kopci, který není hladký a urovnaný jako pro závod, cítili nesví. „Na specializaci se začne trošku tlačit až u žáků a výše,“ popisuje Raška. „U boulí si dejme tomu v 11 nebo ve 12 letech děti zkouší skoky do vody, což je vlastně jediný způsob, jak si je natrénovat relativně bezbolestně.“ Velkým cílem je, aby mladí sportovci vydrželi v oddílu i v kritickém věku, kdy se do dětí obouvá puberta: „Mají sklony být samostatné, říkat si, co by chtěly a mluvit o tom, že se na sport vykašlou.“

MAH3bf3c1_olympalesV Jablonci je výhodou místní tělovýchovná jednota, jíž patří tamní skiareály. „Podpora je neskutečná,“ oceňuje Raška. I s ní je ovšem příprava trati na závod v boulích pěknou dřinou. „Na začátku je potřeba, aby přijela rolba a pomohla vám. Ale i pak s lopatou strávíte na svahu hodně času.“

Možná překvapí, že akrobatické lyžování není oproti tomu sjezdovému sportem vyloženě pro bohaté – náklady na dítě a rok odhaduje Raška na 20 tisíc korun. „Všechno souvisí se vším. Je to víc o zábavě než o extrémně vrcholovém sportu, děti nepotřebují mít každý rok dokonalé lyže a tolik si je neponičí jako u sjezdařů. A budu se opakovat: jsme zpátky u podpory domovského oddílu, třeba u permanentek máme výborné podmínky.“

Není těžké odhadnout, na koho si v Jablonci děti hrají – Nikola Sudová, nejznámější česká akrobatická lyžařka, má právě zde domovský oddíl, se svými budoucími nástupci tu trénuje, radí jim. Ve skikrosu je pak podobným idolem Tomáš Kraus, dlouholetá česká jednička. A Raška si je oba shodně pochvaluje: „Mají výsledky světového formátu, někam to dotáhli a navíc jsou to i vzdělaní, inteligentní lidé. Takoví přece pro děti nejsou vůbec špatnými vzory, ne?“

Text: Miroslav Němý