Skoky na lyžích: Jak se rodí skokan na lyžích: někdy ani pád neuškodí

 

IMG_1188_1Sport, který v Česku proslavil legendární Jiří Raška, nabízí řadu lákadel. Užijete si v něm dobrodružství a hru, nestojí mnoho peněz… A hlavně – kdo by nechtěl létat?

Caparti ve věku šesti až sedmi let, takoví bývají budoucí adepti skoků na lyžích. „Záleží na tom, jak kdo umí lyžovat,“ říká František Vaculík, trenér oddílu z Harrachova. „Ideální je, když s rodiči začne jezdit po svahu třeba už ve třech letech. Takoví u nás vyfasují skokanské věci, učí se sjíždět. A pak se začíná od nejmenších můstků.“

Cesta je pochopitelně postupná. „Osmimetrový, desetimetrový, dvacetimetrový,“ vypočítává Vaculík, jakými můstky mladí skokani na lyžích v začátcích procházejí.

U nejmenších vypadá příprava následovně: zhruba polovinu času stráví na můstcích, druhou polovinu mimo ně. „Hodně cvičíme obratnost a stabilitu, běháme. Ale hlavně se soutěží, trénink by měl mít formu hry,“ přibližuje harrachovský kouč. Obzvláště ti, již zvolí severskou kombinaci – tedy skoky spojené s během na lyžích – musí pilovat fyzičku a vytrvalost. „Ale existují kluby zaměřené výhradně na skoky. Výbušnost, dynamiku a další zmíněné vlastnosti trénujeme třeba koordinačními cviky na žebříku nebo balancováním na slackline, taky se blbne na žíněnce, děláme kotouly, salta…“

Specifikou skoků jsou dvě věci: psychika a pády. První je potřeba, aby sportovec ustál let vzduchem. Druhé je pak vždy přítomno jako nevyřčená hrozba. IMG_1264_1„Pády se samozřejmě stávají, ačkoli většinou nejde o nic vážného,“ říká Vaculík. „Ale na druhou stranu jich dost ubývá. Můstky jsou mnohem lépe připravené než v minulosti.“ Kdo by  čekal, že na pády hledí jen negativně, mýlil by se: „Někdy neuškodí, když jednou za rok spadnete. Aspoň se to člověk naučí.“

A jak se starat o skokanovu hlavu? „To je těžké. Až u dospělých nastupuje psycholog, jinak se tohle u nás moc nedělá. Spíš se snažíme tak nějak promlouvat do duše, ale děti si to stejně často dělají po svém,“ usměje se Vaculík.

Velkou výhodou je, že kdo přijde s dítětem, dostane prakticky vše. „Od běžeckého až po skokanské,“ vypočítává trenér. „Svazy nás velmi podporují, díky nim a sponzorům si můžeme dovolit nakupovat materiál, jezdit na soustředění a na závody. Rok vyjde rodiče tak na 5 až 10 tisíc.“ Jde pak hlavně o to, jak děti přilákat. Úspěchy typu aktuálních vítězství Jana Matury v závodech Světového poháru bohužel příliš nepomáhají. „Přestáváme být hrdý, fandící národ. Málokdy někdo přijde, že viděl skokany v televizi a chce být jako oni,“ mrzí Vaculíka. Recept tak zní: „Přijít, vysvětlovat a přemlouvat.“

IMG_1421_1

Text: Miroslav Němý/foto: Karolína Ryšavá